Kristus vstal z mrtvých! Haleluja. Opravdu vstal z mrtvých! Haleluja. Tímto starým dialogem odedávna vstupovali křesťané do veliko-nočního jitra. Kristus vstal z mrtvých, jen ať to svět ví! Sestry a bratři, Kristovo vzkříšení znamená přelom. A je dobře uvědomit si, co se vlastně přelomilo, co všechno skončilo a co začalo.

            Pomozme si ilustrací. V dějinách bývají různé události označovány jako přelomové: útok na Spojené státy 11. září 2001, počátek přímé války na Ukrajině, střelba na filosofické fakultě. Často se pak v novinách objeví titulek:“ Svět už nebude stejný jako dříve. Lidé vnímají přelom. Přelom v dějinách, a nejen tam. Vnímají též přelom ve svých osobních životech. Nalomí se sebe-vědomí či dokonce se zlomí. Důvěru nahrazují obavy. Bezpečí střídá strach z nevypočitatelné hrozby. Přelom od lepšího k horšímu.

Podobně je tomu s Kristovým vzkříšením. I ono znamená přelom – akorát opačným směrem. Přelom nikoliv od lepšího k horšímu, nýbrž obráceně. V ten den, kdy Kristus vstal z mrtvých, jsme si nepohoršili. Naopak. Polepšili jsme si. Jako jednotlivci i jako lidstvo jsme na tom lépe. Nastala změna, obrat k lepšímu. Ze všech lidí nejprve prožily tento přelomový okamžik jisté ženy, které patřily mezi učednice Pána Ježíše. Evangelista Matouš věděl spolehlivě o dvou ženách, o Marii z Magdaly a ještě o jedné Marii. V neděli ráno se šly podívat ke Kristovu hrobu, střeženému vojáky. Aniž by co dopředu byly čekaly, staly se prvními účastnicemi největšího dějinného zlomu.

Velikonoční přelom dějin má však jeden podstatný háček. Chybějí pro něj důkazy. Scházejí historicky doložitelné stopy. Po útocích ozbrojených zůstávají mrtví a hromady sutin; z Kristova vzkříšení nezůstaly žádné hmatatelné doklady. Nezůstalo nic, co bychom mohli uložit do muzea. Nezůstalo nic, co bychom si mohli vyfotografovat a otisknout v učebnicích dějepisu. Schválně se však podívejme, jaké okolnosti doprovázely zmrtvýchvstání a jaké stopy zanechaly.

Dvě Marie přicházejí ke hrobu. A hle, nastal veliké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něj. (2) Evangelium vypráví o velkém zemětřesení. Po něm snad nějaká stopa mohla zůstat, ale kde ji hledat. Jak velkou oblast ono silné zemětřesení postihlo: Týkalo se celé krajiny anebo snad jen pár vymezených metrů čtverečních? Nevíme. Starověké kroniky nepodávají žádnou zprávu o mimořádných zemských záchvěvech v okolí Jeruzaléma. Což ale nevadí. Velikonoční zemětřesení totiž není předmětem ani geologie, ani seismologie, ani žádného jiného zeměznaleckého výzkumu. Podle mého názoru to velké zemětřesení je odrazem veliké radosti. Země se pohnula radostí, že v sobě už nemusí věznit spravedlivého Božího služebníka Ježíše. Země se rozveselila, že se konečně otevírají dveře podzemního žaláře. V prvním čtení jsme z žalmu slyšeli, že když vyšel Izrael z Egypta, hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata. (Ž 114) A když nyní Kristus vyšel z hrobu, poskočila si země, rozradostněna vyhlídkou vzkříšení. Země se zaradovala, že nebude na věky pro lidi pohřebištěm. Bůh přeci lidem chystá jiný, lepší domov. Chystá nám věčný příbytek u sebe, a ne v podsvětí. Zemětřesení zmíněné v Bibli, je tedy důkazem pro víru, nikoliv pro vědu.

Při zmrtvýchvstání sehrál určitou roli anděl, jenž přišel vyřídit vzkaz od Pána Boha. Posadil se na odvalený kámen a jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. (3) Andělův vzhled je zarážející. Však také stráže z něj přímo zkoprněly. Jinak ovšem je anděl jako důkaz zcela nepoužitelný. Promluvil s ženami a od těch dob jej nikdo neviděl. Kam se poděl? Možná se vrátil zpátky k Hospodinu, možná zůstal na zemi a my si ho pouze nevšímáme. Stal se nenápadným. Jeho tvář jistě dozářila při pohledu na ty hrůzy, které si jako lidé vyvádíme. Jeho bělostné roucho se v našem světě jistě snadno umazalo špínou, na jakou ani kouzelné prací prášky nestačí.

Ani zemětřesení, ani anděl nám nic nedokazují. Zbývají už leda vojáci na stráži. Když se ukázal anděl, strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. (4) Kdyby tam stáli strnulí dodnes, měli bychom jasný důkaz velikonočních událostí. Jenže oni nestojí. Otrnulo jim a ihned běželi podat hlášení. Proto se dnes u vchodu do hrobu netyčí žádné zkamenělé figury antických žoldnéřů.

Mimochodem, ten hrob je také velmi nejistý. V Jeruzalémě sice stojí nad domnělým Ježíšovým hrobem kostel nazývaný chrám svatého / Božího hrobu, ale nejspíše nemá s pravým hrobem nic společného. Apoštoly prázdný hrob vůbec nezajímal. Nechodili se na něj dívat. Neměli ani potřebu jej uchovávat, oprašovat jako památné místo. V Novém zákoně nenajdeme ani řádku o poutích k prázdnému hrobu. Ty začaly až tak ve třetím, čtvrtém století. A kdo ví, zdali mířily ke správnému cíli, když původní místo bylo zřejmě zapomenuto. První křesťané se totiž obešli bez prázdného hrobu. Nepotřebovali jej jako důkaz zmrtvýchvstání. Vystačili si s jednoduchou velikonoční písničkou. Kristus vstal z mrtvých! Haleluja. Opravdu vstal z mrtvých! Haleluja.!

Zmrtvýchvstání Pána Ježíše znamená přelom. Tahle událost změnila dějiny. Na Ježíši Kristu se ukazuje, že smrt nemá větší moc než Bůh. Kristovo vzkříšení sice znamená přelom v dějinách, přesto však po něm nenajdeme žádnou hmatatelnou stopu. Chybí důkazy. Ten přelom v dějinách se uskutečňuje bez důkazů. Vzkříšení je neuchopitelné. Ježíš Kristus vstal z mrtvých takovým způsobem, aby zmrtvýchvstání nic nedokazovalo. Aby vzkříšení bylo možné přijmout svobodně, bez tlaku argumentů a důkazních materiálů. Pán Bůh nikoho nenutí, aby uvěřil, že smrt již nemá práva. Bůh pouze nabízí.

Pořád tady mluvím o vzkříšení jako o historickém přelomu, jako o zvratu v dějinách, ale přitom jsem vám nepředložil žádné důkazy. Důkazy vzkříšení nelze najít vně sebe, někde v přírodě, v nějaké kronice nebo na adrese prázdného hrobu. Vzkříšením nelze libovolně disponovat. My nejsme pány zmrtvýchvstání. Vzkříšení potvrzuje jedině vzkříšený Ježíš Kristus. Setkání s ním. On sám dokazuje, že vstal z mrtvých. Dvě Marie se rozeběhly pryč od hrobu oznámit učedníkům, že hrob je prázdný. A v tomto svém běhu potkávají Krista. To je důkaz vzkříšení, důkaz, jemuž se nic nevyrovná. Ženy byly celé vylekané a Ježíš jim řekl: Nebojte se! Ujal se jejich vyplašených duší. Převrátil jejich strach v důvěru. Ten přelom v dějinách začal jako přelom v nitru. Setkání s Ježíšem na živo přelomilo pochybnosti a dalo vyrašit víře.

Ježíš Kristus vstal z mrtvých a žije. Smrt ho nespoutala, nespoutají ho ani žádné neživé důkazy. I po vzkříšení zůstává Ježíš svůj. Uniká lidským zrakům, jež by ho chtěly polapit. Nepředvádí se jako manekýn na přehlídkovém molu. Jde si svou cestou a určuje směr. Proto anděl posílá po ženách vzkaz učedníkům. Neříká jim, ať si honem prohlédnou prázdný hrob, nýbrž jim oznamuje, že vzkříšený Ježíš jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. (7) Výzvu, kam jít, opakuje po andělovi i Ježíš… Jděte a oznamte mým bratří, aby šli do Galileje; tam mě uvidí. (10)

Učedníci znají směr. Jít do Galileje. Kristus šel před nimi. A jde i před námi. Z jeho učení víme, kam jej máme následovat. A právě v tom následování se s Pánem Ježíšem setkáváme. On je mezi námi. Zakoušíme společenství učedníků a učednic, když žijeme podle evangelia. Zakoušíme novou realitu Božího království, když se shromažďujeme v církvi a snažíme se žít v lásce. Uplatňujeme mezi sebou nové zákony, zákony odpuštění a pomoci. Zákony, které platí u Boha a které vedou k obnově světa.

Sestry a bratři, kdo hledá pouze důkazy vzkříšení, ten je nenalezne. Kdo však hledá Vzkříšeného, ten nebude zklamán. Stačí následovat Ježíše Krista. Odpouštět lidem a důvěřovat Bohu. Kdo se vydá touto cestou, ten už žádné důkazy nepotřebuje. Ježíš se s ním sám setkává a vlévá do něj novou naději, že smrt končí vzkříšením, Amen.

Žalm 114         557; S 309; 549; S 214; 146; 218; 534       Římanům 8,38

Kázání v neděli velikonoční 31. března 2024.