Ze svědectví evangelisty Marka o Ježíšově vítězství nad smrtí, o jeho vzkříšení z mrtvých, se zřetelně a jasně dozvídáme, jak neuvěřitelná a nepochopitelná to byla skutečnost. Nikdo, ani ti, kdo byli Ježíšovi nejbližší, nemohli uvěřit tomu, že Kristus přemohl smrt, že je živ a že svým vzkříšením prolomil tu rovinu lidské existence, která je velmi výstižně vyjádřena v žalmu 49. Z žalmu mluví to, co se někdy hlasitěji, jindy opět nesměleji ozývá v lidské mysli, když člověk uvažuje o životě.

Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. (Ž 104,13-15)

Dopřej mi chuť k jídlu, Pane,
a také něco, co bych jed.
Dej mi zdravé tělo, Pane,
a nauč mne s ním zacházet.
Dej mi zdravý rozum, Pane,
ať vidím dobro kolem nás.
Ať se hříchem nevyděsím
a napravit jej umím včas.
Dej mi mladou duši, Pane,
ať nenaříká, nereptá.
Dej, ať neberu moc vážně
své pošetilé malé já.
Dej mi, prosím, humor, Pane,
a milost, abych chápal vtip.
Ať mám radost ze života
a umím druhé potěšit.
Modlitba Tomáše Moora

Čteme-li pozorně úvodní verše 103. žalmu, poznáváme, že žalmista chválí Hospodina a dobrořečí mu za to, co je základem života jednotlivého člověka i lidu Božího. Chválí jej a dobrořečí mu za odpuštění a uzdravení, za vysvobození od zahynutí, chválí jej a dobrořečí mu za to, že nasycuje dobrými věcmi. – Tu se zajisté všichni ze srdce rádi připojujeme k žalmistovi. A také naše myšlenky se obracejí k věcem, které se dotýkají našeho časného, pozemského života; života, který žijeme ve svých rodinách, ve sboru, v pracovním i společenském zařazení.