Všem, kdo nemají rádi počty a matematiku, se předem omlouvám. V dnešní kázání budou velkou roli hrát čísla. Ale všechny vás už předem uklidňuji, těch čísel a počítání nebude příliš. Jenom tak orientačně – kdo měl ve škole rád matematiku?

Představím vám dvě hlavní postavy. Král Achab, mocný muž, vládce nad izraelským královstvím. Historici nám říkají, že byl jedním z nejmocnějších vladařů, jakého kdy Izraelci měli. Museli s ním počítat i sousední země jako s výrazným hráčem. Na jedné straně Achab.

Žena se svým mužem čekají dítě. Ona porodí syna mimo domov, tam se ocitli vinou nepříznivých okolností. Raději by byli úplně jinde. Jejich domov zde není. Místnímu vladaři se informace o izraelských přírůstcích nelíbí, proto nařídí hromadnou likvidaci malých chlapců. Avšak tento právě narozený hoch je natolik jedinečný a má natolik vzácný úkol v Božích plánech, že díky statečným lidem pronásledování unikne a je zachráněn před smrtí. Zdárně roste v egyptské cizině a časem dozraje pro své veliké spásonosné poslání. Takto lze shrnout vánoční příběh o Ježíšově narození.

            Je 4. neděle adventní. Nestane se často, že připadne na štědrý den. Zatím ale je pořád ještě jenom štědrý den, dosud nenastal štědrý večer. Jsme na samém okraji vánoc. Podívejme se tedy, sestry a bratři, také na vánoce pěkně od kraje. Zaměříme se na jednu postavu z okraje vánočního příběhu. Na postavu, bez níž by se celý ten příběh nekonal tak, jak jej známe. Tesař Josef. V katolické tradici se mu říká „pěstoun Josef“, aby se podtrhlo Mariino panenské mateřství. My ho ale prostě nazývejme jen Josef. Vlastně toho o něm moc nevíme.

Zkuste vyjádřit svou naději! Řekněte, v co doufáte, sestry a bratři. Jaká slova zvolíte? Jaké obrazy použijete? Čím popíšete svoje doufání? To není lehký úkol. Každý z nás v sobě chová nějaké naděje, ale dát jim srozumitelný, jasný výraz je docela těžké. Málokdy umíme jednoduše a jasně povědět: „Takto doufám já. Taková je moje naděje.“ No schválně – zkuste vyjádřit svou naději!