Sestry a bratři, pěkně starožitné slovo tohle slovo „milost“. V běžném hovoru ho vůbec nepoužíváme. Asi by byla zajímavá anketa mezi mladými lidmi, zda si pod tímhle slovem dovedou něco představit. Výsledky by patrně byly nevalné – a nejen u mladých.

Sestry a bratři, já a vy a my všichni, jak jsme tady i jak tak porůznu pobýváme po zeměkouli, my všeci jsme stavitelé. Budujeme své životy. Kámen za kamenem, cihlu za cihlou, trám za trámem přidáváme do své životní stavby. Život jako dům, to není špatné podobenství. Výsledek našeho úsilí, který se během let spojí do jednoho celku. Jako dům. Napřed se v životě věnujeme hrubé stavbě – učíme se chodit a mluvit, vzděláváme se ve školách a nacházíme si přátele, zakládáme rodinu. To je hrubá stavba. A pak následuje spousta těch drobných až titěrných činností, kdy je zapotřebí se věnovat detailu.

Sestry a bratři, jsou v zásadě dvě možnosti, jak číst dnešní biblický příběh o proroku Elijášovi. Za prvé je možno číst jej jako pohádku, jako vybájenou příhodu, ve které se dějí nadpřirozené věci. Prorok řekne „Bude sucho po řadu let“, a je sucho. Bůh řekne „Budou tě živit havrani“, a havrani proroka živí pravidelně ráno a večer. Elijáš chudé vdově řekne „Neboj se nedostatku a navař mi“, a vdova prorokovi navaří a nedostatek se nekoná. Mouka ve džbánu neubude. Tak trochu jako v pohádce „Hrnečku, vař“, ovšem zde spíše „Džbánečku, doplň se“. 

Bohu se zalíbilo ty, kdo věří, spasit bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. (21nn) Židé, Řekové, my. Když apoštol mluví o třech různých skupinách, mohlo by se zdát, že lidi škatulkuje. Ten je takový a onen je makový. Šup s nimi do přihrádek, hlavně aby se nepromíchali s námi, kteří s nimi nechceme mít nic společného. Jenže když apoštol Pavel mluví o Židech a o Řecích, nemluví o nikom vzdáleném a cizím. Pavel mluví o sobě. Pavel sám osobně je Žid jako poleno a zároveň je Řek jako poleno.

Když pošta vydává známky, nabízejí se jí dvě možnosti. Buď vydat samostatnou známku (například k nějakému výročí), anebo přichystat celou sérii známek v různých hodnotách. Podobně i Ježíš, když vypráví o Božím království, nabízejí se mu dvě možnosti. Buď povědět samostatné podobenství, anebo sestavit z podobenství sérii. Tak je tomu i v Lukášově evangeliu v 15. kapitole. Kristus dokonce ve své sérii záměrně pracuje i s různými číselnými hodnotami. Napřed podobenství o ztracené ovci: jedna ovečka ze sta ztratí. Poté podobenství o ztraceném penízi: jedna mince z deseti se někam zakutálí.